úterý 15. března 2016

Recenze - Skleněná těla - Erik Axl Sund

Krásný den,

jak jsem nikdy neměla ráda krimi a thrillery, poslední dobou jsem se do nich zamilovala. Ne, že bych předtím četla červenou knihovnu, ale raději jsem u knížek více přemýšlela, nebo si dala něco, kde jsem věděla, že budu prostě nadšená.

Poslední dobou si všímám, že na mě má čím dál větší vliv přebal knihy. U knížky jež jsem četla nyní, jsem ale dlouho bojovala. Obal mě lákal, anotace mě lákala ale při představě, že musím ten škaredáckej obrázek stále mít v rukou, jsem se otřásala v základech. Ale překonala jsem se s nadějí, že když přebal sundám, najdu obyčejnou černou knihu - chachááá, to jsem si já blbka dala :D

Co jsem to tedy s takovou vášní odkrývala?

Originální popisek knihy: "Skleněná těla od autorů bestselleru Vraní dívka přinášejí další temný severský thriller, jenž opět zamíří do nejhlubších koutů lidské duše a odkryje její odvrácenou tvář.
Švédsko zaplavila vlna sebevražd. Umírají mladí lidé, ze světa scházejí těmi nejděsivějšími způsoby. U všech se našly staré kazety s hudbou z osmdesátých let. Stockholmský detektiv Jens Hurtig zjistí, že všechny patřily jediné ženě. Nedlouho poté začne někdo brutálně zabíjet vlivné osobnosti. Souvislost obou případů je hrozivější, než si kdo vůbec dokáže představit…
Skleněná těla vyprávějí napínavý příběh o hudbě, touze a nenávisti – příběh o tom, čeho všeho je člověk schopen kvůli umění a jak extrémní prostředky je ochoten k tomu použít. Skleněná těla jsou návykový román, jehož čtení bolí, ale nejde zastavit."

Kdo je autor knihy Erik Axl Sund?
Pod jménem se skrývá autorská dvojice ze Švédska a z jejich jmen a příjmení je složen pseudonym. Jerker Erikson a Hakan Axlander SundQuist. Jerker je producentem elektropunkové kapely (odsud asi i lehce pochází obrazová tvorba, spojitost s hudbou vždy dělá hodně) "i love you baby!". Hakan je výtvarník, zvukař a muzikant. Za svou prvotinu Vraní dívka získali autoři mimořádné ocenění za "hypnoticky fascinující pychoanalýzu zpracovanou formou kriminálního příběhu".

OBSAH KNIHY
Hlavní vyšetřovatel Hurtig se dostane po své kratší dovolené ke složce se spoustou sebevražd mladých lidí. Všechny mají jedno společné, staré walkmany a nahrávky v různých délkách. Když si nahrávky poslechne, tuhne mu krev, řev a nesourodé shluky doplněné tichem, zvuky vody či dětským pláčem.

Při vyšetřování se dostane do několika klubů, kam by se asi obyčejný člověk dostat nechtěl, mrtvá zvířata, vnitřnosti z ryb, pořezaní mladí lidé, drogy a alkohol. Mezi vlnou sebevražd se najednou objevují i vraždy několika mužů a co víc, většina lidí v případu je mezi sebou propojena., téměř víc než je zdrávo.

Knížka je napsána formou, kde se téměř co stránku střídá nějaká z hlavních postav (Vanja, Aiman, Issak a mnoho dalších), plusem je, že se v postavách neztrácíte, víte jasně, kde jste a co se v podstatě bude dít a v kterém směru. Možná to mělo vytvořit dojem dynamičnosti, na mě to ale působilo trhaně. Začátek knihy se mi velmi líbil a byla jsem unešená. Pak jsem se ponořila sama do jistého druhu melancholie a děj mi přišel plytký a zdlouhavý až nudný, už už jsem měla pocit, že snad knihu ani nedočtu (což ale nedělám), když se to "rozjelo". Posledních 100 stran mělo spád, překvapení se střídala, jelikož jako unavená matka jsem možná nedávala tolik pozor a tak mě některé věci opravdu překvapili.

Sebevraždy mi nepřišly ale nikterak brutální a ani sama kniha, možná to udělal dojem z knihy Děs - http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/02/recenze-des-david-hidden.html

Nicméně téma sebepoškozování není zase až tak časté a rozhodně je dílo zajímavou procházkou duší.  

Původně jsem chtěla ohodnotit 3hvězdičkami z 5. Díky závěru jsem se rozhodla pro 4 hvězdy z 5. (podle databáze knih)

Časem jsem si zvykla i na obálku. Kniha byla od autorské dvojice má první a ráda bych znala případná srovnání s předešlými knihami. Nemám ráda násilí (prvoplánovaně brutální) na dětech. Tak doporučíte mi předešlou sérii?

Anet

Závěrečná ukázka:

Decilitr vodky, decilitr sava. Vypije smrtelně jedovatou směs a nepozvrací se. Ani poté, co do sebe obrátí další sklenici. Ani po té další. Cítí se jako dítě před Štědrým dnem. Dítě, které se nedokáže ovládnout a potěžkává dárky zabalené v lákavě lesklém papíru a potřásá jimi. Otevře dveře na balkon a nahé kotníky jí ovane studený vítr. Hlavu má plnou Hungera. Strach z výšek se projeví napnutím svalů na zadní straně stehen a ona ví, že jí tím instinkt velí utéct. Je štvaná zvěř.

Žádné komentáře:

Okomentovat