Christmas Run - aneb zmrzlá máma

Krásný den,

nedávno jsem oslavila svoje další narozeniny, které ještě víc potvrdily, že už mi je nad třicet let. Je to tak strašně moc nedávno, že se stále cítím na dvacet (opomenu, že někdy se cítím na padesát a někdy si přijdu jak oživlá mrtvola neovlivněna stářím).

Někdy na podzim jsem se rozhodla, že si ty své narozeniny oslavím ve víru zmrzlých nohou a páry stoupající od pusy. Vlastně nás do toho uvrtala Maru, která pak jen nosila bundy, ale nepředbíhejme.

Když už se do něčeho uvrtnu, snažím se to dodržet a tak ačkoliv jsem ráno trochu skeptická k té strašné kose, co venku vládne a k teploměru, co hlásí i přes poledne pouhé dva stupně, stejně plna optimismu zkouším u skříně legíny, zda se do něčeho ještě vejdu. Spoustu modelů mám z doby, kdy jsem byla ještě "štíhlice" ale ted se mě ta kila po třetím mimču prostě neúprosně drží. Bodejť by se jim ode mě chtělo, jsem milá osoba, s kterou chce být každý - i ta kila.

Nasoukám se na první dobrou do lehce teplejších legín, tedy do těch, co nejsou tříčtvrteční, natáhnu jedno tílko, funkční tričko a mikču, která je obdařena lehkou vrstvou fleesu. Pobalím rukavice, nákrčník, kulicha, vezmu pár drobných, instruuju muže jak s dětma. Nachystám vše potřebné pro čtyři chlapáky v domě a klušu na tramvaj.

Šokující bylo už jen to, že když vylezu z baráku, skoro mě ten mráz porazí. Celý den jsem hrozně zmrzlá z únavy a tak mi ten pocitový mráz moc nepřidává. Muž se mě nesčetněkrát zeptal, zda to nechci zabalit, ale to bych nebyla já.

Běží se z náměstí Jana Palacha a to mám naštěstí pár minut cesty. Hned na začátku však zmatkuju a přebíhám ulici a prudím všechny lidi s tím, kde je výdej, jsem poslána k výdeji rumu a taky k výdeji propisek. Nakonec najdu budovu s výdejem startovních čísel a jdu se ujmout svého místa ve frontě. Tyhle fronty, to by se mělo zakázat. Neuvěřitelné množství šílenců navlečených až po uši v kožíškatých bundách. Čím víc běžců má startovní číslo připnuté na trikotu, tím víc otužilců se objevuje.

Je nás víc a po delším nahánění se v budově kde je zhruba 1300 běžců se slezeme, je to až k nevíře. Vánoční oblečky, seznamování se s dalšími běžci - sport zkrátka sbližuje.

Když se rozhodneme, že už máme koule na to jít ven mrznout spoře oděni, přeběhneme ulici ke startovní čáře.

Nálada a atmosféra je perfektní, hopsáme, hraje hudba, všichni jsou nadšení a z nebe začne padat sníh. Vánoční čepičky, někteří blikají úplně celý. Hromada čelovek a už zazní startovní výstřel.

Běžci se řítí po náplavce jako lavina, my jsme tedy s Peťou lehce pozadu, dobíháme Martina, pak Věrku s Bárou. Neskončíme poslední, u běhu si povídáme, po dvou měsících neběhání to bylo opravdu hodně náročné.

Když dorazíme do cíle a Maru nám předá bundy, díky za to, ty fronty na výdej prý byly naprosto brutální a udělaly nehezkou vzpomínku nejednomu běžci. Péťa vyzvedne čaje s rumem a jdeme se jako banda vyfotit.

Když chytneme ještě Marťu tak nasekáme další společné fotky. Dopijeme další čaj s rumem, pokecáme s hlavním fotografem a pomalu se rozcházíme k domovu.

Medaile je nádherná, doma se na ní vrhnou satánci a mě ještě další dva dny bolí naprosto neskutečně nohy.

Už se těším na další závod a na chvíle, kdy děti dorostou a bude na běh zase trochu více času.

Anet