čtvrtek 4. ledna 2018

Hubnu už tři dny a ještě jsem nezhubla!

Krásný den,

tak je to tady! Nový rok a s ním tři zadky předsevzetí.

- Jarda tutově přestane kouřit.
- Jarmila tutově přestane být hnusná na manžela a dávat mu schválně kyselý rybičky do práce.
- Toňa pak zaručeně zhubne.

A já? Já samozřejmě taky zhubnu, všechna ta kila, co se na mě nalepila o Vánocích. Jasně, že jsem nic nejedla a neuzobávala, jen jsem kolem cukroví chodila a každý takový projití mě stálo půl kila, věřili byste tomu?

Samozřejmě se na to hubnutí naprosto perfektně připravím, nakoupím tunu různých možných přípravků typu spalovač, moudrý časák, chytrá kniha a super zdravá kuchařka. Nechybí nákup za tisíce v ořechárnách a přihodím i další věci, o kterých jsem v životě neslyšela ale Marta to žere ve velkém a prý je to mňamka. ŠMAKOUN se ten zázrak jmenuje.

Zní to fakt hrozně, okamžitě se mi vybaví Vaňkův výraz z pekla na talíři "ŠMAKULÁDA". No nech bejt, určitě to bude dobrý, to by se kvůli tomu jinak ženský u regálu nervaly, když je na to sleva.

K tomu všemu samozřejmě patří minimálně igelitka odvodňovacích čajů a detoxikačních pilulí - beztak mi játra už nefungujou, když jsem celý Vánoce byla vylitá jak váza.

Erbenová Lucie - pixabay.com
V neposlední řadě bylo senzační nakupování ve slevách před Silvestrem. Nalítla jsem do prvního Lídlu a začala se zuřivě přehrabovat legínama, podprdama na sport a super sexy tílkama. Hraju si s myšlenkou vzít všechno schválně alespoň o číslo menší, abych se v tom řádně opotila, když to bude tak uplé. Nakonec beru od legín ještě jeden menší kousek, do tejdne mi tutově sedne jak przadek na hrnec. To by v tom byl čert. Je jedno, že v tom potkám lidi i v nákupáku, mě to prostě sluší nejvíc!

Jsem vybavená, a tedy prvního ledna začínám!!!

Probouzím se do pondělního rána a všechno mě sere, musím vstávat, to znamená, že hned při probuzení se střetávám se svým největším nepřítelem. Včera jsem se moc nevyspala, ne, že bych do ranních hodin někde hýřila samým štěstím, ale dětem nijak zvlášť ten noční kravál nevyhovoval. Když pak děti odpadly k půl druhé ranní a já se chystala zavřít oko své modravé, rozjela se jízda sanitek a hasičů. To trvalo přibližně stejně dlouho jako rachot osvětleného nebe.

Jsem ale statečně vyladěná, hned při příchodu do kuchyně sežeru zbytek chlebíčků a vanilkových rohlíčků, vem to čert, je svátek, začnu zítra!

Je zítra!

Statečně se vrhám na detoxikační čajík, který už z krabičky vypadá, že po něm budu tuze krásná, když ale otočím krabičku, polije mě pot. ČAJ NA ZHEBNUTÍ! No a mám dost.

Hodím do sebe dvě tablety čehosi, co Karlička říkala, že ti tutově rozpumpuje krev. Čekám a čekám. Pak šleha jako prase a já se skoro válím na zemi. Jsem rozpumpovaná až dost, jdu se tedy věnovat sportu. V mém děsně malém prostoru se téměř okamžitě při cviku jménem "jamping jacks" zamotám do Vánočního stromku. No a hned mám tu správnou náladu, plivu jehličí a z vlasů vymotávám ozdoby. Kašlu na to, pohybu se budu věnovat až strom odejde z domu. Dobrovolně nebo násilím, prostě půjde!

Po té ranní eskapádě s "jacky" se cítím skoro na smrt, anebo to mám po tom čaji a už to na mě jde.

Ani se nenaděju a je čas oběda, děsně se těším na tu lahůdku šmakouní, všichni o tom básní, jak kdyby to chutnalo, jak čokoládová pěna! MINIMÁLNĚ! Připravím si nějakou tu rýži se zeleninou a Šmakounem. Troufám si říci, že umím vařit, normálně, bez Šmakouna teda. První sousto mě natáhne a já si začnu v hlavě přemítat všechny ty uctívače Šmakouna, jestli náhodou fakt jen nekecaj. Pracně to dojím, přeci to nevyhodím a smutně se jdu podívat do mrazáku, kde mám asi šedesát dalších krabic.

Už se nedivím, že všichni hubnou, když to jedí, prd bílkoviny, znechutí se jim jídlo! Druhou šanci tomuhle zázraku dám druhý den. Šmakoun meruňka, dle názorů lidí, největší mňamka od vynálezu čokolády, no a tenhle zázrak už ani nepolknu :D Jsem marná.

Je čtvrtého ledna, skočím na váhu, popadnu metr a zjistím, že se to NEPOHLO ANI O KOUSEK, tak sakra, kde je problém? Už tři dny se snažím, kde jsou výsledky? Kam se schovaly? V naději, že mě to nakopne zatáhnu u měření co nejvíce břicho, ubylo mi pár cenťáků a hned je na tom světě lépe! Za další tři dny zapomenu na zatažené břicho a budu vzteklá mlátit kolem sebe metrem, že jsem přibrala!

Tak kde to jsme?

Anet

PS: Dejte tomu čas, nic není hned. Samotná cesta zdravého životního stylu je cíl. Nenakupujte tunu blbostí, věřte, že vše dobré se skrývá i v kvalitním jídle bez polotovarů a super doplňků. A necvičte hned to, co sousedka, když se cítíte slabě, chůze je taky skvělá věc a pro start nejlepší.

Držím Vám palce na Vaší cestě k cíli.

Žádné komentáře:

Okomentovat