úterý 28. června 2016

Po porodu - proč Tedík papá mámu?

Motol 2016 - oddělení šestinedělí a pobyt doma

Krásný den,

rozhodla jsem se volně navázat na náš třetí porod, tím, co následovalo, částečně také kvůli tomu, že jsem sama aktuální informace o nemocnici Motol špatně dohledávala.

Tak tedy jdeme na to - můj článek o porodu naleznete zde: http://zdravakrasna.blogspot.cz/2016/06/tehotenstvi-muj-treti-porod-motol-2016.html

....

Když vás zašijí, miminko je zvážené, zkontrolované pediatrem a přiložené k prsu, odejde personál a nechá vás s případným tatínkem na pokoji. Táta nebo doprovod (např. dula, porodní fotografka atd. v Motole může k porodu jedna osoba) mohou zůstat s vámi na pokoji hodinu. Miminko se z postýlky nevyndává, což se dá pochopit k vaší únavě, vy ležíte jak vyvržený vorvan a pomalu přestává třes vyvolaný naprosto fascinující radostí a enormní únavou.

Když vás tatínek opustí, protože musí jít zkontrolovat tetu Jitku (tu nemají všichni) a případně jí zachránit od dětí, získáváte ještě jednu hodinu k dobru, kdy jen tak ležíte, pak vám totiž ležení už seberou na dobu neurčitou - cca na 15let. Mezitím přijde někdo z personálu, kdo vám zmáčkne pupík a vymáčkne tedy z dělohy očistky a uvolní tak bříško (hodně laicky řečeno), bylo to překvapivě bolestivé, ale na pár vteřin.

Pak mi přinesli snídani - to se normálně nestává, pokud nerodíte před šestou ráno. Najedla jsem se a dál čekala, protože pro mne neměli pokoj, tak jsem strávila na tomto další hodinu, kde jsem se také prvně osprchovala a také přichází první úkol, musíte se vymočit a tedy ukázat, že tělo funguje i po porodu tak jak má.

Při všem tom polehávání a euforii slyším z vedlejších pokojů křik - křik žen na který navazuje první křik miminek. Mimo jiné se v jednu chvíli také otevřou dveře, otočím hlavu a vidím rodičku na lehátku a kolem ní havrany v oranžovém, paní přivezli jen tak tak, jen oznámí, že tenhle pokoj je plný a v mžiku jí slyším rodit.

Přijede si pro mě sanitář, vyskočím na židličku a na klín vyfasuju všechny své věci, motá se mi hlava a jedeme ani nevím kam. Když dorazím na místo, musím se zeptat zbylého osazenstva, kde to vlastně jsem. Oddělení rizikového těhotenství a se mnou maminky s nedonošenými dvojčátky. Jsem 5 hodin po porodu a už mě ženou na oběd, dojít si musím sama, plazím se, ale na houbové rizoto dorazím. Jen se doplazím zpátky už je tu sestra, že se přemistuji na jiné oddělení. A tak si popadnu věci a šourám se směr sestra, která je neuvěřitelně zrychlená a její tempo nedávám - no honem honem paní :D

Vypráví mi, jak není personál, moc rodiček, zavřená nemocnice v Podolí, kde se zrovna maluje a oddělení pro nedostatek personálu, všichni nervozní, přepracovaní ale na rodičky a miminka se smějí. Dělat v 60letech 6x 12hodinovou směnu v týdnu, to je fičák.

Milníkové kartičky od Annacards
Když dorazím na svůj pokoj, už mám  všeho akorát tak dost, ale odpočinku se nedostává, už mám miminko na pokoji, ne že bych ho neměla u sebe ráda, ale čeká mě několik dalších let, kdy bude přisátej na matce jak Spongebob (rozuměj houba). Spolubydlící se zdá milá. Povídáme si a já sčítám hodiny které jsem nespala - jsem na čísle 36. Zdá se mi to až k neuvěření, věčně drnčící telefon a blahopřání.

Zatnu zuby, a když hodiny co nespím narůstají, jdu poprosit sestřičky, zda by si miminko na noc nenechaly, domluvím se, že si ho nechají pět hodin. Nadšeně se šourám chodbou, že se vyspím, ale to by nesměla spolubydlící telefonovat v jednu ráno a hádat se s manželem, že by měla přestat kouřit. A tak nespím, jsou tři hodiny ráno, je hrozné dusno, bolí mě stydká kost jako čert, zavinování dělohy se koná i mimo období kojení a bolí neskutečně, v jednu chvíli mám pocit, že budu muset i tenhle děložní stah prodýchat. A pak se probudí spolubydlící miminko a do pěti už jen pláče. Spánek se nekoná, právě mi přivezli mé plačící dítě.

Asi dvě hodiny nakonec spíme - za 48 hodin naspány 2 hodiny, jsem opravdu utahaná. (znáte ten vtip, co koloval jednu dobu facebookem? - "Byla jsem tak vtipná, když jsem si myslela, že jsem unavená, dokud jsem neměla děti."

A ted už jen cvrkot, vizita matek, vizita dětiček, jedna uklízečka, druhá, třetí, paní s košilí, pak paní na prach, sestry, kontrola žloutenky, snídaně, teplota.. A tak zase nespíte.

Moji kluci s kocourem
Maminku z vedlejší postele pouští domů a přivezou prvorodičku a tak jsem pod palbou otázek, co a kdy a jak, Tedík stále pláče. Dalších 12 hodin kdy jsem viděla návštěvu své rodiny a manžela s dětma, přeze dveře (děti do 10let na motolské šestinedělí nesmí - ale když máte děti, tak vám dovolí jít s nimi třeba dolů do cukrárny a pohlídají vám miminko, což je super). Protože jsem v krajním pokoji, stále se ozývá bzučák na dveře a miminko sebou trhá.

Ve tři ráno přijde sestřička, jak dlouho jsem nespala, a pomáhá mi uspat, vypadám hrozně, modlím se aby mě pustili domů, kde si odpočinu víc, sežrala jsem 2 kila čokolády abych vydržela aspon do vizity, kde se jim případně zhroutím.

Mezitím se konala také strava, sice si hodně lidí stěžuje, ale mě to nepřišlo tak hrozné, sice k snídani chleby a rohlíky ale občas i celozrnné, jogurty sice slazené anebo pudingy, ale ovoce jako banány a jablka neustále. Spoustu čaje a neslazené kávy. K obědu kuskus s kuřecím, polévky vynikající, tvarohovové knedlíky, k večeři bulgur se zeleninou (hrášek bych tam kojícím ale nedávala). A když chcete, v nabídce za 200,- denně nebo jednotlivé jídla za jednotlivé ceny, nadstandartní stravování. K snídani palačinky, tousty, bílé jogurty, nebo losos a různé opravdu dobře zvolené pokrmy.

Personál opravdu velmi milý, některé sestry jsou ráznější, některé se rozplývají, spousta z nich se snaží vám věnovat, ačkoliv dělají nadplán. Doktoři a doktorky pro miminka i miminky skvělý.

Celkově bych Motol pochválila, jídlo se od porodu 2013 zlepšilo, personál tak nějak zachovali, prostředí stále super, nějaké novinky v péči, vše jde dopředu. Dostatek košil a dvě balení vložek na očistky. Doporučuji vzít si skřipec na vlasy, pokud se nechcete sprchovat celá po každé toaletě a že lítáte pořád, protože vás nutí vypít cca 4litry tekutin denně, aby se tělo čistilo. I v prenatální poradně se čekalo kratší dobu jak na samotné vyšetření, poradnu či ozvy plodu.

První rodinný výlet
Domů jdu nakonec 10.6 (rodila jsem 8.6) jsem vyšoupnuta, protože jsem se rychle rozkojila, miminko je v pořádku (úbytek na váze cca 120g a ihned druhý den zastaven) a tak nějak se počítá, že trojnásobná matka to má vše v malíku, což bylo na denním pořádku. Chcete vidět koupání? Kolikáté je to miminko? První? Druhé? Třetí. Třetí? Tak mi to jen podepište... Pro všechny máte tak nějak vyšší cenu, ta máma co rodí čtyřkilové děti bez problémů a ještě jich má doma houf, tu pustíme domů. Aneb jak řekla sestra ráno, co mě vláčela chodbama na můj pokoj - VEDU VÁM JEDNU READY MAMINU.

Sestřičky jsou i krásně rozděleny, v bílém pro miminka, v modrém pro maminky - po propuštění domů (podle stavu, rozkojení se, přibírání miminka, hojení) vám vše vysvětlí ještě paní doktorka, tedy víte kam zajít, co udělat, kam co zapsat a jak třeba chodit ven :)

Tak sportu zdar a miminkům zrovna tak, protože spánek se nekoná, je věcí vzácnou a vlastní prostor už nemáte ani ve skříni na vložky, protože odevšad padají hračky a dětské oblečky.

A poznatky sourozenců? Ten starší (skoro 10let) to má na háku, aneb Štěpa (skoro 3roky) byl roztomilejší, proč má tenhle brácha na pupku pahýl? A prostřední se stále diví, proč Tedík papá mámu, aby z ní něco zbylo i pro ostatní.

EDIT: prožíváme 3týdenní narozeniny, máma chodí s kočárkem s Štěpou jako zběsilá a snaží se vrátit do formy, děti jsou zlaté a pomáhají, seč můžou, ačkoliv spánek mi asi nikdo nenahradí :)

PS: Ještě, že jsem si koupila tu sušičku, pereme snad 3x denně.

Anet

Závěrem: Porodnici Motol vřele doporučuji, ačkoliv už to neplánuji ale zde bych rodila klidně znovu, protože i přes všechen stres a nápor jsou všichni opravdu vstřícní.

Žádné komentáře:

Okomentovat